Expedice Papua a Raja Ampat nejen na kajaku

Naše výbava včetně kajaku, pádel, stanu a trekového vybavení představuje celkem 74kg rozdělených do 3 zavazadel k odbavení a 2 příručních zavazadel. Kajak zabalíme spolu s pumpou a dvěmi záchrannými vestami do 130l vodního vaku. K tomuto transportnímu vaku připevníme ještě pádla. Abychom byli více mobilní, celý náklad naložíme na malý vozík na kufry – „rudlu“. Celá sestava váží něco kolem 25kg. Kromě „rudly“, který nám bude dělat společnost po část expedice, si každý nese na zádech batoh s váhou okolo 17kg a příruční zavazadlo – menší vodní vak s váhou okolo 7 kg. Vše těžké se snažíme vložit do příručních zavazadel, abychom nepřekročili váhový limit 60kg k odbavení.

Před cestou je třeba zařídit ještě spoustu záležitostí a tak se nestíhám ani těšit. Jsem nachcípaná a necítím se dobře. Není to úplně ideální stav na dlouhou cestu obsahující 4 dlouhé lety. Abychom se při přeletech náhodou nenudili, cestu si před odbavením příručních zavazadel „zpříjemňujeme“ převlékáním se do několika mikin, bundy a těžkých pohorek z obavy překročení váhového limitu. Vyrážíme z Prahy v sobotu 7.října odpoledne přes Dubaj, Jakartu a Makassar. Do Jayapury přílétáme bez odpočinku až v pondělí 9.října ráno. Během cesty mám asi horečku. V Jakartě na letišti si během přistání mezi mezinárodním a vnistrostátním letem stihnu zajít k lékaři a vyfasuji antibiotika na laryngitidu. To nám to ale začíná…

Po přistání zůstáváme 2 dny v Jayapuře, hlavním městě provincie Západní Papua, s cílem zorganizovat výlet k jezeru Sentani. Tropické jezero Sentani je pro seakajak jak stvořené. Neskutečné vedro se blížící k 37° C. Původně jsme sem chtěli jet sami bez průvodce a pokusit se přespat někde ve stanu.
Vzhledem k bezpečnosti od individuální varianty nakonec upouštíme. Volné stanování, bez domluvy s místní komunitou, zde prakticky není možné. Pro ty, kteří by se sem s kajakem rádi podívali je třeba podotknout, že je organizačně poměrně náročné sem nějakou cestu s přenocováním uspořádat. V Jayapuře nevidíte jediného „bílého“. Nenaleznete tu žádné turistické kanceláře a město není na turisty moc připravené. Na ulicích si vás lidé fotí. My máme štěstí. V hotelu se seznamujeme s Hansem z Holandska. Hans pracuje pro charitativní organizaci Hapin pomáhající papuáncům, kteří jsou zde stále pod indonézskou nadvládou, přestože usilují o samostatnost. Od Hanse získáváme kontakt na průvodkyni Welly a ta nám následně zařizuje schůzku s indonésanem Ogiem, který nás k jezeru vezme. My jsme sem vyrazili z Jayapury, ale strategičtější je jet sem přímo z města Sentani nacházející se kousek od letiště.

Jezero Sentani s celkovou rozlohou 104 km2 je největší jezero oblasti Irian Jaya, dnes Západní Papuy. Celkem 22 ostrovů je segregovaných do 24 vesnic. Jeho obyvatelé považují Sentani za domov duší.
Původní plán byl „prozkoumat“ alespoň část jezera na kajaku. My ho vzhledem k tomu, že ještě beru antibiotika a potřebuji nabrat síly na treky k papuanským kmenům Dani a Yali, projíždíme na motorové lodi. Škoda. Jezero je obklopeno neskutečně krásnou kopcovitou krajinou. Konkrétně navštívíme vesnici Abar. Místní tu žijí ve skromných obydlích postavených na dřevěných kůlech připomínající slamy. Tradiční hospodářství mají založené na rybolovu a tvorbě sága. Ryby loví z tradičních vydlabaných kánojí takzvaných „dlabanek“. Vyskytuje se tu několik druhů ryb, které nenaleznete nikde jinde na světě. Lidé jsou zde i přes svou chudobu moc milí a velmi veselí. Okolní krajina vás vskutku okouzlí.

Můžete se zde i vykoupat. Sentani má stálé teploty v rozmezí 29 až 32 °C. Na jezeře lze spatřit na některých místech řasy až do výšky hladiny a krásné lekníny. Strávíme tu pouze dva úžasné dny. Přenocujeme ve stanu na vrcholku kopce nad vesničkou Abar. Ochutnáme čerstvě ulovené ryby z jezera, ságo a kokosy. Na rozloučenou od místních obyvatel dostáváme ručně vyráběné keramické vázy. Ptají se nás, zda bychom je nechtěli ještě jednou navštívit. Jsme jim sympatičtí a to nás hřeje u srdce.

Následně odlétáme do Wameny. Těšíme se na treky k papuánským kmenům Dani a Yali s bohatým kulturním dědictvím. Ale tato část naší expedice se nám trochu komplikuje… Dostávám druhou dávku antibiotik, probíhá místní kmenová válka a do toho vyhoštění z regionu Yali. Ale to by bylo na jiný článek…

Nyní se už přesuneme pro seakajáře k nejatraktivnější části naší výpravy na Raja Ampat. Se svou nádhernou scenerií strmých, džunglí porostlých ostrovů, pláží s bělostným pískem, ukrytými lagunami, tajuplnými jeskyněmi, ostrůvky podivných houbovitých tvarů a průzračnou tyrkysovou vodou je Raja Ampat jedním z nejkrásnějších souostroví jihovýchodní Asie. Raja Ampat je národní přírodní rezervace nacházející se v Melanésii v takzvaném korálovém trojúhelníku s největší mořskou biodiverzitou na Zemi. Oblast tvoří více než 1.500 ostrovů, z nichž nejhlavnější ostrovy jsou Misool, Salawati, Batanta a Waigeo. Rozmanitost je mnohem větší než v jakákoliv jiné oblasti korálového trojúhelníku složeného z Indonésie, Malajsie, Filipín, Papuy-Nové Guiney, Šalamounových ostrovů a Východního Timoru. Korálový trojúhelník je srdcem světové biodiverzity korálových útesů, díky čemuž Raja Ampat tvoří zcela pravděpodobně nejbohatší ekosystémy korálových útesů na světě. Žije zde 1459 druhů ryb a více než 550 druhů tvrdých korálů, což je více než 75% všech druhů světa.

Po přeletu z Wameny do Jayarapury (letiště Sentani) a vyzvednutí kajaku pokračujeme letadlem do Sorongu. Přespíme v hotelu a druhý den v 9:00 ráno se už přesouváme trajektem do Wasai. Panuje dobrá nálada. Cestu do Wasai si užíváme na střeše trajektu s veselými papuánci. Hrají na kytaru, bubnují na kanystry a zpívají. Papuánci jsou neskutečně muzikálně nadaní. 2 hodiny na trajektu utečou jako voda. Po příjezdu do Wasai zjišťujeme, že nemáme stan. A je po náladě. Stan asi zůstal v taxi v Sorongu. Snažíme se dostat do nějaké restaurace, kde bude wifi, abychom zjistili telefonní číslo na hotel. Půl odpoledne trávíme kontaktováním hotelu do kterého se ne a ne dovolat. Naši diskuzi zaslechl papuánec Rully a nabízí nám pomoc. Říká, že má v Sorongu kamaráda. Mohl by se zeptat v hotelu, zda nemají kontakt na taxikáře, který nás vezl do přístavu. Pokud stan najdou, přivezou nám ho na ostrov, kde budeme ubytovaní. S minimálními šancemi na nalezení se smiřujeme s tím, že naši výpravu budeme muset absolvovat bez stanu. Nám nezbývá než kontaktovat homestay, kde budeme nocovat, aby nás ve Wasai ještě před setměním vyzvedl. Ve Wasai ještě navštívíme místní trh s ovocem, zeleninou a rybami. Hostící rodina zde nakoupí zásoby jídla a pitné vody. Následně se plni očekávání, již za tmy, dostáváme do našeho nového dočasného domova. Jsme první hosté v rodině hostitelů. Rodina mluví jen papuánským dialektem a indonésky, proto je s námi ještě Agusta, aby přeložil případná nedorozumění. Rozloučíme se s Agustou a pak už jen čekáme na večeři. Jsme unaveni, ale spokojeni, že už jsme po dlouhém dni na místě. Bydlíme na malém ostrůvku, kde jsme jenom my a naše nová rodina. Je tu krásná pláž, kterou si osamoceni užíváme. K večeři dostáváme čerstvou rybu. Pojídáme ji s čelovkami. Na generátor se tu nemůžete vždy 100% spolehnout, většinou běží jen 2 hodiny denně.

Ráno konečně vyrážíme na kajak. Hurá! V této oblasti můžete narazit na největšího a nejmohutnějšího plaza na světě – krokodýla mořského. Dosahuje délky přes šest metrů a hmotnosti více než jedné tuny. Jeho domovem jsou mangrovy, ale dokáže uplavat i několik kilometrů na širé moře. S růstem turistického ruchu se však teritorium těchto predátorů postupně zmenšuje. Přesto si situaci radši ověřujeme u hostitelů „No crocodile“ zní odpověď. Tak snad…

Vždy je dobré informovat se o potenciálním nebezpečí od místních obyvatel, kteří tuto oblast důvěrně znají a rádi vám doporučí bezpečnou oblast pro sea kayaking. Proudy na Raja Ampat mohou být silné. Na některých místech připomínají dravou řeku.

Máme několik možností kam se vydat. Můžeme pádlovat na menší ostrov s plážemi, podél pobřeží nebo do zátok. Pro dnešek si vybereme plavbu kolem pobřeží, abychom zjistili reálné nebezpečí proudů. Zastavíme se u opuštěných pláží a hledáme vhodnou lokalitu kam se následně přesunout. Liduprázdné pláže nás ohromují opravdu velkými škeblemi a mušlemi. Neskutečné! Připadáme si jako úplní Robinzoni. Na plážích nikdo není! Zjišťujeme, že naše ubytování se ukazuje na kajak jako ideální. Jsme překvapeni, že tu nejsou ani silné proudy. Alespoň dnes jsme žádné nezaznamenali. Rozhodujeme se tedy zde nějaký ten den ještě zůstat. Následující den se dovídáme, že se stan našel. Máme radost! Taxikář ho vrátil do hotelu. Po dvou dnech nám skutečně stan přivezou. Jsme ohromeni vstřícností zdejších obyvatel. Stan museli vyzvednout v hotelu, dovést k přístavu, poslat ho trajektem do Wasai a pak soukromou lodí na ostrov. Neskutečné, jak ochotní tu místní lidé i přesto, že žijí velmi skromně, jsou. Naše rodinka, v jejíž sousedství nyní bydlíme, nemá ani chýši z palmových listů. Bydlí v příbytku tvořeným pouze ohrádkou se střechou bez podlahy. Na spaní jim slouží rovná plocha z dřevěných prken. Je tu teplo, tak více asi ani nepotřebují. Každé ráno, když vyráží na ryby, je přijde navštívit skoro metrový varan.

My máme ve svém rákosovém „domečku“ zase jiné obyvatele. Každý večer přivítáme minimálně 3 velké pavouky jménem „Brown huntsman spider“ neboli Maloočka lovecká . My je nazýváme Pepou. Největší jedinci dosahují velikosti větší než lidská ruka a výrazně jim svítí oči. Pokud by vás kousnul, má silný skus a umí se pořádně držet. Brown huntsman spider se živí šváby, cvrčky a sarančaty. Vylézá hlavně večer za tmy, má rád příšeří. Na rozdíl od ostatních pavouků nedělá pavučiny, ale překvapí vás na stěnách obydlí. Dobrou noc nám také dávají švábi. Je jich tu nemalé množství. Na mě tedy až moc. A také více druhů! Tito švábi k mému překvapení ,na rozdíl od švábů z jihoamerického pralesa, se kterými jsem měla tu čest se potkat, nejsou světloplaší. Nevadí jim ani když na ně posvítím maximálním výkonem své čelovky. Měla jsem ho při večeři na hlavě, na ruce, v noci v posteli, no prostě všude. Ještě, že máme lodní vaky, které si tolik pochvalujeme. Jsou vodotěsné a navíc chrání proti vniknutí hmyzu. Nenecháváme nic náhodě a skoro všechny věci uchováváme v pečlivě zamotaném pytli.

Další den vyrážíme prozkoumat zátoky v okolí. Připomínají spíše jezero plné korálů a ryb. Můžete tu spatřit rejnoky, žraloky černoploutvé a spousty dalších pro mě neznámých ryb. Míjíme a někdy jsme i obklopeni spoustou „mushroom islands“, podivuhodných ostrůvků ve tvaru hub. Jen škoda, že na ně nelze vylézt ani na nich zakotvit kajak. Velkou výhodou je, že v zátokách nejsou žádné proudy. Jen se vyhýbáme mangrovům kvůli tolik obávaným mořským krokodýlům. V této oblasti prý ale nejsou. Krokodýli mořští jsou schopni při obraně svého teritoria zaútočit i na čluny.

S postupem času, po seznámení s okolím, vyplouváme na moře na větší ostrov. Najednou se nám přímo před kajakem přežene hejno 5 delfínů. Nádhera! To jsme ještě nezažili. Je to pro nás obrovský zážitek. Dopádlujeme na ostrov, kde už na nás čeká další z opuštěných pláží. Stojí tu homestay, ale nikdo tu není. Zaparkujeme kajak a dáváme pauzu. Já opět na pláži obdivuji nádherné, mořem vyvržené, škeble. Najednou se ukáže, že tu nejsme sami. Potkáváme domorodce, co tu pečuje o homestay a ptá se nás „coconut“? Mačetou rozsekne kokos. Nabídne nám ho nejprve jako nápoj a následně z kokosové kůry vydlabe lžíci na kokosovou dužinu. Co víc si přát! Musím přiznat, že kokosové mléko po dlouhé jízdě přijde vhod.

Následující dny se odehrávají v podobném duchu. Po prozkoumání okolí se rozhodneme přesunout na ostrov Kri. Tento ostrov prý nabízí nejlepší šnorchlování v dané lokalitě. Šnorchlování, méně srážek a více slunce sem láká více turistů a tak je Kri nejvíce poset homestayi. Homestaye tu rostou jako houby po dešti a to doslova. Najdete tu větší množství pláží oproti jiným ostrovům a musím uznat, že jsou opravdu fotogenické. Ubytování tu není tak „divoké“ a pláž už nemáme sami pro sebe. Bydlíme v bungalovu na dřevěných kůlech k nimž máme přivázaný kajak. Společnost v bungalovu nám dělají menší jedinci „Pepi“, gekoni a občas nějaký ten hlodavec. Jeden byl dokonce tak šikovný, že si otevřel můj batoh na zip a vlezl si do něj. Moje chyba. Zapomněla jsem tam nějaké pamlsky. Večerní hygienu si můžeme zpestřit pozorováním pářících se gekonů.

Vyrážíme na výlet okolo ostrova! Zde už při pádlování pociťujeme zmiňované mořské proudy. Jsou velmi znatelné. Během dne se mění jejich intenzita i směr. Dvakrát během dne také nastává příliv a odliv a mění se výška hladiny moře. Silné proudy jsou životními silami vibrujících útesových systémů a jsou nejsilnější kolem okrajů útesů a nejlépe ovladatelné ve středu. V období úplňku se výška hladiny moře v noci změní až o 2 m. O tom se můžeme přesvědčit na vlastní oči, když máme kajak uvázaný ke kůlu u našeho bungalovu. Jednou se kajak pohupuje těsně pod úrovní mola a jindy leží až na písku. Při úplňku nepotřebujeme v noci čelovku. Měsíc nám krásně osvítí okolí. Na Raja Ampat není skoro žádný světelný smog. Pokud je jasno, můžeme pozorovat překrásnou hvězdnou oblohu. Skoro se nám až tají dech. Je to podívaná, která nikdy neomrzí.

Při silném odlivu a pořizování dech beroucích fotografií jsme ztratili zásuvnou směrovou ploutev. Je to kus plastu, ale zjišťujeme, že plní docela důležitou roli (Pomáhá držet loď v přímém směru). Bez směrové ploutve v proudech a za větru nejsme schopni držet směr. Vypadáme jak omámení alkoholem. Co teď? Bez ní se nechceme nikam dál vydat. Celé odpoledne a následující ráno se jí snažíme najít. Marně! Ptáme se majitele homestayie Raymonda, zda by bylo možné ji z dostupného materiálu na ostrově vyrobit. Raymond slibuje, že se o to pokusí. Několik dní tedy trávíme čas šnorchlováním a kajak využíváme jen jako dopravní prostředek k nedalekému molu. Byl by hřích, v lokalitě s největší biodiverzitou na světe, šnorchlování nezkusit. Pozorujeme mořské želvy, žraloky černoploutvé, rejnoky, barakudy, piskouny vlnkované, kranasy a spoustu dalších ryb. Proplouváme mezi nespočetným množstvím pestrobarených korálových ryb a míjíme překrásné různobarevné korálové zahrady.

Po dvou dnech se nám Raymond chlubí jeho ručně vyrobenou ploutvičkou. Má podobné rozměry jako originální směrová ploutev od Gumotexu, jen trochu jiný tvar. Zkoušíme ji vsunout do záplaty, ale ploutev nedrží ve svislé poloze a naklání se do stran. Pravděpodobně nám moc nepomůže. Snažíme se Raymondovi vysvětlit, že potřebujeme ploutev pevně zafixovat. „Ok, understand“ odpovídá Raymond. Prodlužujeme pobyt na tomto překrásném ostrově a nadále se věnujeme podvodním radovánkám. Každý den si rozšiřujeme obzory o nově poznané mořské živočichy.

O další dva dny později na nás Raymond volá – našel naši ploutev. Máme radost! No, kdo by to byl řekl, že po čtyřech dnech moře ploutev vyvrhne na břeh. Během těchto dnů byl velký odliv a příliv. Je tedy čas se přesunout na jiné místo a poznat novou lokalitu. Vracíme se opět směrem k ostrovu Gam. Vyplouváme do oblasti oslňujících scenérií ostrůvků podivných houbovitých tvarů a průzračnou tyrkysovou vodou. Pádlování si užíváme za zpěvu ptáků. Kajak nám dává svobodu plavit se kam chceme a dostáváme se na místa, kam se lidé jinak nedostanou. Nepoškozujeme životní prostředí, tiše rozrážíme vodu a nikoho tím nerušíme. Navíc máme větší šanci přiblížit se k některým druhům volně žijících živočichů.
Čas utekl jak voda a jsme na konci naší výpravy. Loučíme se s hostitelskou rodinou, která nás odváží do Wasai na trajekt do Sorongu. Pak už nás čeká jen přespání v hotelu v Sorongu a čtyři lety přes Makassar, Jakartu a Dubai. V sobotu v poledne 18.11.2017 nás už vítá Praha.

Odkaz na stáhnutí článku publikovaném v časopise Pádler 1/2018
Lidovky – Tropické ráje Tichého oceánu 1
Lidovky – Tropické ráje Tichého oceánu 2
Hedvábnastezka – Tropické ráje Tichého oceánu 1
Hedvábnastezka – Tropické ráje Tichého oceánu 2